„Podle sebe soudím tebe“, aneb zrcadlení v našem životě

Psychologie to nazývá projekcí, v laické řeči se říká „podle sebe soudím Tebe“.  Určitě jste se i setkali s výrokem:  „Řekni mi, co soudíš o ostatních lidech a já Ti povím, jaký jsi“. Tento fenomén souvisí  s principem „zrcadlení“ v oblasti duchovního rozvoje a zákonitostí – vnější svět je odrazem toho vnitřního; jak nahoře/tak dole.

Co má výše uvedené společné? Je to fakt, že když se díváme do světa a na lidi kolem sebe, „vidíme“ jen sami sebe. Na druhých lidech vidíme svoje vlastnosti a své složky osobnosti. Ty mohou být jak zvědoměné (např. sami jsme pracovití a vidíme kolem sebe pracovité lidi), či potlačené (např. neumíme projevovat negativní emoce a kolem nás vidíme samé vzteklé a agresivní lidi), můžeme je vidět ve stejné kvalitě (jsem lakomý a kolem vidím samé lakomé lidi) či v opačné polaritě (sám jsem příliš šetřivý a kolem vidím samé rozhazovačné lidi). Jde to dokonce tak daleko, že když někoho obdivujeme, tak tento potenciál máme v sobě také, ovšem nejsme si toho mnohdy vědomi. Pravda ale je, že venku vidíme jen to, co máme „uvnitř sebe“, co jsou naše vlastnosti, přednosti a nadání.

Nejde ale jen o to, že my „vidíme“ sami sebe ve vnějším světě, nýbrž je potřeba si uvědomit, že se skutečně náš vnitřní svět – naše vnitřní složky, vnitřní mechanismy a témata – prostřednictvím energetického působení ven promítají. A tak vše, co je kolem nás, se nás nějakým způsobem týká a zároveň pohledem do vnějšího světa můžeme poznávat a měnit sami sebe (svůj vnitřní svět, svoje reakce apod.). Zrcadlení je tady pro nás – umožňuje nám uvidět sami sebe a svoje témata, a tak se posouvat dál.

Tento fakt a toto uvědomění je velmi zásadní pro náš rozvoj. Když to zjistíme, můžeme s tím začít pracovat a zejména začít zkoumat, co se nám okolní svět snaží říct o nás samých. To nás automaticky překlápí z pozice oběti do pozice tvůrce a aktivního činitele ve své realitě. Můžeme přestat plýtvat energií na neustálé posuzování vnějšího světa, hodnocení a souzení a zároveň můžeme informace z vnějšku využít pro sebe.

Pro osobní rozvoj je vhodné pozorovat sám sebe a vnímat, jak smýšlíme o vnějším světě a jak ho prožíváme. Zároveň je dobrým vodítkem seberozvoje sledovat to, jak já reaguju na vnější svět – co mě zlobí, co se mi líbí, čeho se bojím apod. Klíčovým pro to, čemu se máme v našem osobním rozvoji věnovat, je totiž náš prožitek – cokoli nás nějak emočně zasahuje a „rezonuje“ s námi, je pro nás signálem, že s tím můžeme něco dělat pro to, abychom se stávali harmoničtější a spokojenější. Naše tzv. stinné stránky, které jsou nám hluboce skryty v našem podvědomí, s námi promlouvají tak, že je vidíme venku ve svém okolí. Tyto stinné stránky chtějí být osvobozeny tak, abychom se stali celistvými.

Když  uvidíme ve vnějším světě uvidíme něco, co nás zaujme, můžeme se sami sebe zeptat: Jak se mě to týká?  A podívat se na to hlouběji. Někdy je vhodné fenomén zrcadlení použít pro osobní a spirituální rozvoj (hlubší zájemce o tuto problematiku zatím odkážu na výbornou knihu Debbie Fordové – Temná stránka hledačů světla). Jindy zcela postačí, když v dané chvíli, kdy uvidíme svoje zrcadlení ve vnějším světě stačí, když si řekneme: Aha, to mám také, také se mě to týká.

Pro tuto chvíli pro Vás mám jednoduché „uvědomovací“ cvičení, které lze provést v běžném životě. Jeho cílem je pozorovat ve svém životě to, co jsem uvedla výše.

Úvodní cvičení:

  1. Podívejte se na lidi kolem sebe a vyberte si někoho výrazného, na kterém se Vám něco nelíbí/líbí. Na papír si napište min. 3 vlastnosti nebo způsoby chování, které dle Vás daný člověk má – např. je náladový, vzteklý, myslí jen na sebe.
  2. Vyberte si vždy jednu vlastnost, kterou jste napsali a podívejte se sami na sebe. Vždy si vezměte jednu vlastnost a chování a položte si otázku, jestli se tak také někdy chováte/máte tuto vlastnost. Jestli tuto vlastnost nenajdete, hledejte ji u sebe v opačné polaritě – např. druhý člověk se vzteká a já u sebe vztek nenajdu – hledám u sebe tedy protipól – např. najdu, že musím být stále klidný a vyrovnaný a nesmím své emoce vyjadřovat.
  3. Zkoušejte toto cvičení opakovaně – u různých lidí a i u situací.
  4. Nyní možná již vidíte a uvědomujete si, že je vnější svět Vaším zrcadlem nebo také to, že ve vnějším světě vidíte svoje vlastnosti a složky osobnosti. To je první krok pro to, začít ve svém životě něco měnit. Ale již nyní můžete začít mít pro svět a lidi kolem Vás pochopení, vždyť teď již asi vidíte, že to, že my někoho nějak hodnotíme, je jen naše subjektivní stanovisko.

Malá aplikace tohoto principu v běžném životě:

Uvědomte si, že cokoli Vás „dostává“, je nějakým způsobem Vaše. Místo toho, abyste se příště „vytočili do běla“, „nadávali“ (a tak mnohdy zbytečně plýtvali energií), zaměřte pozornost na sebe. Zeptejte se sami sebe – týká se mě to nějak? Jak se mě to týká? Mám to taky? Jak se to projevuje v mém životě? Možná, že když si uvědomíte, v čem je toto téma Vaše, už se příště nebudete muset tak rozčilovat. Zdravě se naštvat může být samozřejmě někdy přínosné, na druhou stranu je to také mnohdy sebedestruktivní a je lepší energii využít účelnějším způsobem.

Držím Vám palce při sebepoznávání.