„Vnitřní dítě“ a jak s ním pracovat

Když se mi narodily děti, začalo se mi postupně „otevírat“ moje vlastní dětství. Byla jsem překvapená, jak jsem na děti mnohdy reagovala a co mě na nich zlobilo. Otevřela se mi jedna velká kapitola sebepoznání, která neustále trvá. Uvědomila jsem si jednu zásadní věc, a tou je důležitost práce s naším vnitřním dítětem. Dle mě je to tak důležitá součást našeho osobního rozvoje, že by neměla být v žádném případě opomenuta.

Pro rodiče jsou jejich děti takovou „sondou“ do jejich vlastního dětství. Má-li rodič nepořešené záležitosti z dětství, bude mu je jeho dítě neustále připomínat a ukazovat mu, co on si v dětství nedovolil, co potlačil a jakými traumaty a bolestí si  sám prošel, ačkoli už si to sám nyní vědomě nevybavuje. Velmi časté je to, že jako dospělí „nesmíme“ projevovat negativní emoce, ovšem děti je projevují velmi často a rády.

Také se stává, že nám naše vlastní dítě „zrcadlí“ naše potlačené vnitřní stavy – např. bolest, vztek, smutek – tak, že nám „přehrává“ projevy těchto emocí v reálu. My se na dítě většinou za to zlobíme, protože to, co máme uvnitř sebe zamčené, většinou u svého dítěte ve vzteku odmítáme – dostat se ke svojí vlastní bolesti je pro nás ohrožující.

Přitom naším klíčovým úkolem je tyto staré bolesti u sebe vynést na světlo, vyléčit a začít se ke svým vlastním dětem chovat jiným způsobem – zejména akceptovat jejich emoce a samotné děti takové, jaké jsou.

Vnitřní dítě je naše důležitá vnitřní složka, která ovlivňuje to, jak se chováme ke svým vlastním dětem, ale i sami k sobě, jak se v životě cítíme,  jak dokážeme být k sobě laskaví, jak si dovolujeme hrát a být svobodní a prožívat život hravě a radostně. V našem vnitřním světě existují děti z různých odbobí našeho života. Když začneme se svým vnitřním dítětem pracovat, zviditelní se nám to téma, které je pro nás aktuálně nejdůležitější a zátěžové.

Jak pracovat se svým vlastním vnitřním dítětem? Možností je více:

  • provádění meditací, při nichž máme možnost se se svým vnitřním dítětem setkávat, léčit ho a povídat si s ním
  • pozorování sebe sama a svých vlastních reakcí na své skutečné děti a následné zpracovávání na terapiích (např. kineziologie, regresní terapie apod.)
  • spontánní hra s dětmi, „blbnutí“ apod. – tzn. oživování a sycení svého vlastního vnitřního dítěte
  • pobyt v přírodě, kontakt s  přírodou (taková „lesní školka pro dospělé“)
  • tvoření s dětmi, zpěv, tanec
  • věnovat se rozvoji své dospělé složky – vytváření kreativního dospělého, který dítě ochrání a pečuje o něj (tak se stáváme kvalitnějšími rodiči a dospělými, kteří dokáží převzít zodpovědnost za svůj život)
  • pravdivě si přiznávat vlastní emoce, komunikovat o nich se svými vlastními dětmi
  • stávat se svým vlastním dětem partnerem – otevřeně komunikovat, vyjasňovat a domlouvat se s nimi
  • hrát si se svými vlastními dětmi hru na sebe sama v dětství (představovat si nebo to i realizovat, že jsem také dítě – jak se můžu chovat, co můžu chtít apod.)
  • přijímat emoce a projevy svých skutečných dětí, měnit postoj k tomu, co dělají a reakce na to (inspiraci můžete najít např. v knize Naomi Aldort – Vychováváme děti a rosteme s nimi)

 

Vlastní vnitřní dítě je úžasné v tom, že nám může ukázat naše vnitřní poslání, dary, proč jsme sem na tento svět přišli. Když se podíváme na děti, většinou uvidíme, že  jsou spontánní, tvořivé a přirozeně projevují různá nadání a talenty – jedno inklinuje k tomu, jiné zase k něčemu jinému. Jako děti jsme většinou do určité doby věděli, kdo jsme a co tady máme vytvořit.

 

Když najdeme své vnitřní dítě, osvobodíme ho, poléčíme a naplníme, může nás navést na prožívání radostného a naplněného života.

 

Hledáme-li svoje životní poslání, můžeme se zkusit rozpomenout si na sebe v dětství –  co jsme dělali, s čím jsme si hráli a co nás bavilo – a srovnat to s tím, co v dospělém věku žijeme a děláme. Když je to v souladu, můžeme si pogratulovat, protože jsme zůstali sami sebou a „neztratili“ jsme své životní směřování. Je-li to v rozporu, můžeme začít sebe sama postupně měnit a osvobodit se od různých stereotypů, přesvědčení a bloků, které jsme si v průběhu let na sebe navrstvili.